 
			 
									 
						 
							| Založeno |  | 
 
						 
							| Klasifikace | St. Emilion 1er Grand Cru Classé (B) | 
 
						 
							| Rozloha vinic | 23,4 ha | 
 
						 
							| Stáří keřů |  | 
 
						 
							| Půda | Jílovito-vápencová, jílovito-písčitý vápenec. | 
 
						 
							| Pěstované odrůdy | 50  % Merlot 47 % Cabernet Franc
 3 % Cabernet Sauvignon
 
 | 
 
						 
							| Roční produkce | cca 100 000 lahví | 
 
						 
							| Délka zrání v sudech | 21-23 měsíců | 
 
						 
							| Vyráběná vína | 1) Château Angélus (70 000 lahví ) 2) Le Carillon de l'Angélus (20 000 lahví)
 
 | 
 
					
 				 
							 
		 	
		Původně toto rodinné vinařství ze Saint-Émilionu produkovalo vína starého „farmářského“ stylu. Dnes představuje uznávanou špičkovou kvalitu. Ctění tradice, dokonalé využití moderních technologií a dynamický přístup Huberta de Boüard v čele château tak daly vzniknout jednomu z nejmodernějších velkých červených vín v Bordeaux.
Už samotné vinice mají ideální polohu. Leží v blízkosti městečka Saint-Émilion, na jižním úpatí svahu složeného z načervenale hnědé půdy a starých písků. Polo		
			..ha staré vinice dala vzniknout i názvu a znaku château. Je totiž situována tak, že vinaři, pracující v jejím středu, mohli slyšet klekání (l‘Angélus) simultánně hned ze tří věží – z kaple Mazerat, kostela Saint-Martin de Mazerat a kostela vesničky Saint-Émilion. 
V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století sice Château vyrábělo krásná vína s výraznou ovocností, také však rychle pitelná a bez většího potenciálu k uložení. To vše se ale změnilo počátkem 80. let, kdy došlo k zásadní změně stylu těchto šarmantních, nikoli však dlouhověkých vín. Důvodem byl zejména nástup nového vlastníka Huberta De Boüard do vedení château, ale i názory významného bordeauxského enologa Michela Rollanda, který se stal konzultantem vinařství. Vzestup úrovně zdejších vín byl raketový. Za použití moderní techniky a nových technologií se De Boüardovi podařilo zrealizovat záměr zachovat styl vína v souladu s tradicemi a v nejlepším duchu oblasti, navíc při naplnění co nejvyšší kvality z každé úrody. Výsledkem je velmi dobrá úroveň vína i v obtížných ročnících, jakými byla například kvůli dešťům léta 1992 a 1993, či kvůli krupobití rok 1999.  
„Naše rodinné vinařství jsem osobně převzal v roce 1985. Předtím jsem studoval na enologické fakultě univerzity v Bordeaux, kde mezi mé učitele patřil mimo jiné legendární francouzský enolog Émile Peynaud. V té době se mnohé začalo měnit: nejprve jsem začal měnit způsob práce na vinicích, princip jejich hnojení a zúrodňování, potom jsem se orientoval na sklep. Změnami prošlo zkrátka vše. Ve sklepě jsme vyměnili veškeré vybavení, změnili jsme způsob vinifikace. A kvalita pochopitelně mohla vzrůst pouze na úkor kvantity, takže jsme snížili množství úrody. 
Odborníky je naše víno považováno za víno vyráběné v moderním stylu. Popravdě řečeno však tento styl není tak úplně „moderní“, neboť se používal již v padesátých letech. Využíval ho mimo jiné také můj dědeček. Mám k němu tímto blíž než ke svému otci, který naopak aplikoval úplně jiné postupy.“ Tolik Hubert de Bouard.
			↑  zobrazit méně
		
		..
			zobrazit více  ↓