Pivovar St. Bernardus sídlí v západoflanderském Watou, kam na začátku 20. století uprchli trapisti z francouzského kláštera Mont des Cats, aby zde navázali na svou tradici vaření piva. Mniši se usadili na farmě Patershof, známé také jako Courtewyle, jen pár set metrů od současného pivovaru. Svůj nový domov přejmenovali na Réfuge de Notre Dame de St Bernard, který se brzy ukázal jako trvalé útočiště. Důvod jejich přesunu byl prozaický – ve Francii museli nově platit daně ze svých příjmů, zatímco ..v Belgii ne. V bezpečí venkovské usedlosti tak začali vyrábět sýry a položili základ pozdější historii pivovaru.

Roku 1946 uzavřeli smlouvu s nedalekým trapistickým opatstvím Sint-Sixtus ve Westvleterenu a získali licenci k vaření jejich piv mimo klášterní zdi. Vznikla neobvyklá symbióza: mniši dál hlídali receptury, zatímco St. Bernardus se staral o výrobu a distribuci. Během následujících desetiletí tak vznikla pevná a mimořádně produktivní vazba, která se stala základem receptur tvořících charakter piv St. Bernardus dodnes.

Když se Westvleteren v 90. letech rozhodl vařit opět výhradně uvnitř opatství, St. Bernardus přišel o označení „Trappist“, ale ponechal si původní receptury i klasický způsob výroby. Právě na této kontinuitě stojí dnešní pověst pivovaru, který dokázal uchovat ducha belgické klášterní tradice a zároveň ji posunout směrem k modernímu, důsledně kvalitnímu pojetí. Odkaz spojení s Westvleterenem je v jeho nejlepších pivech stále patrný – nejvýrazněji v ikonickém Abt 12.

V roce 2023 dosáhl pivovar produkce 50 000 hektolitrů, tedy pěti milionů litrů piva. To odpovídá patnácti milionům lahví o objemu 33 cl, které míří do více než 80 zemí světa. Přibližně 55 % se prodá v Belgii, největším zahraničním trhem jsou Spojené státy, následované Nizozemskem a Francií.
↑  zobrazit méně ..
zobrazit více  ↓